Poprvé :)
Už přišel čas se
zase někam jet vyvětrat! Dostali jsme tip na Národní park Serpentine, kde jsou
prý nádherné vodopády a že to prý stojí za to! Proč ne, taky nemusíme pořád
trávit čas jen na pláži…
Marťa našel cestu,
pečlivě to naplánoval a v neděli ráno (noo tak okolo 10) jsme vyrazili.
Navigace nám ukazuje, že je to od nás asi hodinku a 15 minut – snad to ten náš
Joška zvládne (přece je už trochu postarší a trochu z něj kape).
Cestou jsme viděli spoustu
nádherný farem a přírodu! Pořád jsme si mysleli, že ten Perth je tak trochu
placka, ale dokonce jsme viděli i hory (nejsou jako u nás, ale hory to jsou).
Marťa říkal, že je
štěstí, že jimi nejedeme – to by Joška prý asi nezvládl… jenže navigace nás
pořád vedla nahoru a nahoru a už jsme byli v horách!
Udělali jsme si cestou samozřejmě pár zastávek. Objevili jsme zde nádhernou vyhlídku, odkud bylo vidět i na centrum města.
Narazili jsme také na Buddhistické centrum:
Posledních 20 minut
jsme jeli jen takovou úzkou, písčitou cestou a až nás dovedla NIKAM! Zavezla
nás na vrcholek, kde nebylo nic a hrdě si hlásí:,,váš cíl, je vpravo“. Vpravo?
Jediné co bylo vpravo, tak to bylo ohniště u cesty. Na cestě byly vidět vyjeté
gumy, jak to zde všichni otáčejí…
Tak jsme udělali pár
fotek a jeli jsme zpátky. Cestou zpátky jsme viděli obrovskou ceduli s nápisem
,,Serpentine National Park“…Mmm to by mohlo být ono! Tak jsme to tam krouhli a
co nevidíme – další cedule, která na sobě nese: ,,zavřeno“. Tak se ptáme
rendžrů, co to tam hlídají – ,,Co se děje?“ A oni, že když už je tam moc lidí,
tak se to vždy zavře. I když už někdo odjede, tak se tam další lidi už nepouští.
,,Příště musíte přijet do 10:00“ (sakra, ono byla už asi 1 hodina odpoledne).
Nevadííííí :)
Tak jsme se cestou zpátky stavili ještě na posílení v nějaké místní benzínce/restauraci :)
Podruhé a už
úspěšně :)
Další neděli jsme
si řekli, že to tak nenecháme a dovnitř se dostaneme! Tentokrát jsme nenechali
nic náhodou vstali jsme už v 8 hodin ráno a v půl 9 vyrazili. Ještě
jsme vyvezli Lukáše a Terku, aby nám když tak bylo více veselo :)
A kdo je to za naší
společnost, Lukáš a Terka? Jsou to dva Češi, které jsme potkali v jednom obchodě
se zeleninou a ovocem :D Slyšela jsem češtinu a tak jsem se na ně usmála a bylo
to, láska na první pohled :D A od
té doby s nimi občas něco
podnikáme.
Tak jsme tedy vyrazili,
vyzvedli je v centru a jeli jsme. Lukáš rovnou vytáhl pivka :) Ještě
štěstí, že se tu může řídit s 0,5 promile (jen nevíme, zda to platí i za
volantem) :) Dorazili jsme tam před 10 a už rovnou na to správné místo a
pustili nás dovnitř! Jupí:)
Nejdříve jsme se
šli kouknout na ty vodopády, ale bylo tam hrozně moc lidí, tak jsme se vrátili
na parkoviště a chtěli si udělat nějakou túru. Na parkovišti jsme viděli mapku
s trasou dlouhou cca 8 km, která nás zavede k dalším vodopádům – jde se
na to!
Na začátku jsme
byli ještě plný energie, ale ke konci trasy se to začínalo zhoršovat. Bylo
hrozný vedro (asi 40stupňů) a neměli jsme moc vody. Pořád jsme se ale utěšovali
tím, že se shladíme na konci cesty u vodopádů. Když už jsme konečně zplavený
došli k cíli, tak hádejte co? Byli vyschlý!! No jako fakt! Neee…
A vyrážíme!
Tak jsme to otočili
a šli zpátky. Řekli jsme si, že půjdeme lesem kde je stín a bude to lepší – ale
on tam žádný stín nebyl, on tam prostě neexistoval :D
My jsme s Terkou
mysleli, že to nedojdeme. Terka ke konci cesty už i běžela, aby byla v cíli
a shladila se. Já jsem spíš posedávala a nebo mě Marťa nosil a dával mi na
hlavu svoje tričko :) Ale kluci to snášeli v pohodě. Marťa dokonce pronesl
větu, že mu je konečně teplo :D
Tam jsme se trochu
v cíli vzpamatovali a šli konečně k těm vodopádům se shladit (u
kterých jsme byli ze začátku), ale už tam bylo jen pár lidí – tak jsme si to
užili :)
Když jsme jeli
zpátky, tak jsme Marťovi všichni v autě usnuli :) Ale byl to zážitek!
