V sobotu
jsme byli opět pracovat na cateringu (jako každou sobotu)…
Funguje to
tak, že ředitel/majitel této společnosti Jacob, vždy v úterý rozešle
rozpis na celý týden a my si vybereme, kam chceme jít a napíšeme mu to (například,
že chceme v sobotu práci číslo 13)… Akorát vždy víme jenom čas, v kolik
tam máme dorazit, ale to je vše. Nikdy nevíme dopředu, kdy akce skončí, co je
ta za akci a ani s kým tam budeme… Vždy je to pro nás překvapení J Ale vždy to stojí za to a vždy je to něco
jiného:) Všichni lidi z této cateringovky
jsou hrozně fajn, dokonce i Jacob na nás myslí, abychom s Martinem byli
vždy spolu :)
Ale tentokrát
to bylo jiné – nevybírali jsme si, ale Jacob nám napsal přímo email, zda můžeme
jít spolu v sobotu? A my že jasně! Poslal nám adresu + buďte tam v 5 a to
bylo vše!
V sobotu
před odjezdem jsme si nastavili do mobilu adresu a GPS nám ukazovala 50 minut
do cíle. 50 minut??! Tak daleko?? No byli jsme na to upřímně zvědaví, co to
bude :)
Po 20 minutách
jízdy jsme už vyjeli z města a po dalších 20 minutách jsme už byli v úplné
,,country“/,,venkov“…. GPS nám hlási: ,,za 2 minuty jste v cíli.“ V cíli??!
Tady nikde široko daleko nic není a my už tak 10 minut jedeme jen po polní
cestě :D Padala otázka: ,,Nastavili jsme to dobře?“… Snad se když tak ještě
stihneme vrátit na správně místo…
Najednou se
před námi vynoří cedule s nápisem ,,Wedding“/,,Svatba“ – tak zřejmě jedeme
správně :) Už vidíme v dálce nějaký stan a
auta… Sledujeme ceduli s nápisem ,,Catering“ až konečně dojedeme do cíle.
Potkáváme kuchaře s ještě jednou pomocnicí - Terkou z Česka:) Oba na nás: ,,Taky jste byli tak v šoku
z toho kde to je?!“ :D
Nakonec to
dneska bude svatba na poli a široko daleko jenom buš a buš – romantika jako
hrom!:)
Hned se
dáváme do práce… Pomáháme kuchaři s přípravou jídla (samozřejmě to jenom
dáváme na talíře a finálně zdobíme), poté jídlo roznášíme mezi hosty… Naštěstí
jsou všichni hladoví a tak se člověk nedostane ani do půlky k hostům a
všem se musí slíbit, že k nim budeme chodit jako první :D
Já jsem
trošku bojovala s výslovností… Například, když jsem servírovala ,,Chicken
empanada“/,,Kuřecí empanada“ – všichni na mě: ,,Cože banana?!“ ,,Nééé Empanada –
je to dobrý, tak si to dejte!“ :D A tak to bylo celý večer:) Ale všichni byli hrozně super, milí a pak už
jen opilí:)
Při servírování
nastal problém s mouchama! Nedali nám pokoj a nedali… Poté to už vypadalo
jako když servírujeme jídlo s mouchama… Mouchy si zřejmě užívali, když v okamžiku,
kdy servírujeme talíř, který je fakt těžký, aby nám lezli do všech otvorů na
obličeji… Po setmění nastal další problém s místní faunou a to útok
neidentifikovanými brouků… Já jsem byla zapnutá až ke krku, já byla v pohodě,
ale Marťa! Chudák… ten to měl horší! Ale je to kluk šikovná a nedá na sobě nic
znát! Servíroval s brouky pod tričkem a ještě s úsměvem!.)
Samozřejmě
jako vždy - jsme si tu celou dobu také mohli brát jídlo a dokonce jsme si mohli
chodit i k baru pro pití (taková dohoda mezi námi a barmany – my jim jídlo
a oni nám pití :D)
 |
| Pánský záchod |
V 9 hodin
jsme už skončili, samo sebou, že nám všichni děkovali, jak jsme byli úžasný atd.
– jasně! My víme! Při odjezdu jsme dokonce viděli obrovské klokany v buši,
kteří pozorují co se to tam děje a byli pravdu blízko! Super akce :)))
Žádné komentáře:
Okomentovat