Je tu na řadě další výlet a to na Pinnacles v národním parku Nambung, který se nachází něco přes 2 hodinky jízdy autem z Perthu (cca 200km). Je to turisticky hodně oblíbené místo a pořád o tom slyšíme. Jen je to daleko a bez auta se tam nedá dostat... Je to první naše delší cesta tady v Austrálii, ale to zvládneme :)
Toto místo zůstalo neznámé pro většinu Australanů až do roku 1960. Tato oblast má více než 250 tisíc návštěvníků ročně.
Nachází se v samotném národním parku Nambung. Jde o les vápencových vížek či sloupců o výšce až čtyř metrů, jež vznikly podpovrchovou erozí a vlivem stálých jihozápadních větrů se zbavily písku, který je pohřbíval.
Mezi sloupy prochází tříkilometrová okružní cesta sjízdná autem. I ti největší automobiloví lenoši však jen stěží odolají, aby nezastavilil a pešky se nevydali obdivovat tyto tajuplné útvary.
Nejlepší sezóna pro Pinnacles je od srpna do října, protože dny jsou mírné a květy začínají kvést. Útvary se nejlépe zobrazí brzy ráno nebo pozdě odpoledne, protože hra světla při východu či západu slunce je zde neskutečná a nádherně si hraje se stíny útvarů. Většina zvířat v parku jsou noční, ale emu a klokany můžete vidět během dne, častěji v noci nebo brzy ráno.
Vyrazili jsme opět brzo ráno. Jen nás trošku překvapilo počasí, jelikož celou noc pršelo a ráno to nevypadalo moc nadějně, že brzy přestane. Ale marťa mě pořád utěšoval a vkládal do výletu všechny své naděje, že se to určitě roztrhá a že tomu určitě ujedeme - a měl pravdu ten chlapec :) Trochu jsme tomu ujeli :)
 |
| Marťa to bere pozitivně :) |
Krajina, kterou jsme projížděli byla nádherná! Úplně jiná, než známe tady z Perthu. Každý kilometr byl jiný a dechberoucí.
Jen jak jsme vyrazili brzo ráno, tak jsme měli trochu obavy z ranních klokanů běhajících přes cestu. Jeli jsme jedním úsekem, kde jich na silnici leželo asi 15 :( Nám tam jeden málem taky skočil,m ale naštěstí mu to uklouzlo a my jsme jeli pomalu, takže to dopadlo nakonec dobře. Ale docela jsme se chvilkami báli.
Nakonec jsme bez větší ujmi dorazili do cíle. Zaplatili jsme 12 dolarů za auto a vyrazili jsme na průzkum.
Bylo to tam obrovské. procházeli jsme si to tak hodinku a ani jsme si to nestačili všechno projít (ono to pak bylo pořád to samé). Udělali jsme milion fotek a jeli jsme dál...
Paní nám doporučila se jet kouknout ještě trochu na sever na oblast Cervantes (cože je takové menší přístavní letovisko). Vytáhli jsme náš prut, který jsme si nedávno koupili a šli zkusit štěstí na molo.
A že jsme měli teda smůlu :D Po půl hodině jsme vytáhli nějakou jedovatou, nafukující se rybku - asi fuga :) Když ji Marťa vytáhl, tak na nás děti volali, ať na ni hlavně nesaháme, že je nebezpečná. Konečně ryba a je to taková ryba, pech :) Pan rybář nám ji pomohl sundat, zabil a hodil zpátky do vody a my jsme jeli zase dál.
Cestou jsme zastavili ještě na jedné pláži ,,Hangover bay”, kde byl nádherný bílí písek....
Bylo to dlouhé, ale bohaté :)
