Zima v Perthu

I v Perthu udeřila zima! 

Je to neuvěřitelné, ale v Austrálii je fakt zima - zima, která vypadá jako věčný podzim u nás :) 

Podle mnohých je Perth jedno z nejslunečnějších míst na světě. Dokonce i přes zimu tu skoro pořád svítí sluníčko :) A to je na tom to pěkné :) Ale také je tu v zimě dost deštivo a větrno. Přes den se tu časo vystřídá několikrát slunce, déšť, vítr a šedivec!

Průměrná teplota je zde přes den okolo 15°C, ale na večer přituhuje a v noci už tuhne!! Teplota může klesnout až něco nad nulu (pod nulu to tu nejde) :) To nám běží v noci radiátor, elektrická dečka a jsme navlečený čím se dá :) Ale stejně pořád chrchláme, jako všichni nemocný Australani :) 

Pár fotek ze zimní Austrálie:

Chodíme se zachřát do kaváren :)

Často jsme tu nachcípaný (ne jenom my) a léčíme se co můžeme :)

Vitamíny!

Víte co je nejlepší na rýmu? Česnek do nosu! Zdá se to neuvěřitlné a praštěné, ale vážně to funguje!! :)  

Hlavně po večerech je tu zima :))

BALI, ráj na fotkách a bordel v realitě

Bali je malý, hinduistický ostrov v Indonésii. Uctívají zde kromě mnoha božstev v chrámech i posvátné stromy, hory, vodu atd. Každý den obětují několik drobností - rýži, sušenky, vonnou tyčinku, květinu. Ty pokládají na oltáře svých chrámů, ale i před obydlí, do obchůdků, restaurací apod. Většinou před otevřením obchodů nebo zahájení práce. Hinduismus tedy můžete vnímat všemi smysly.

Mnoho průvodců hlásá:,, Bali, nejkrásnější místo na světě. Ráj na zemi, který musíte vidět.

Cituji z jednoho průvodce:

,,To, co dělá z Bali neopakovatelné místo, je zdejší atmosféra, kterou jinde v Indonésii nenajdete. Místní hinduistická kultura, krásní a milí lidé, kteří se pořád usmívají a neustále něco slaví, všudypřítomné vonné tyčinky a spousta posvátných míst, zdejší tance, posvátné rituály i památky, to vše ve spojení s příjemným podnebím, dobrým jídlem, bouřlivým mořem a exotickou přírodou vytváří neopakovatelnou atmosféru.“

Bali se stává stále více populárnějším turistickým místem. Většina mladých párů si tento ostrov vybírá za svojí svatební cestu (i nám zde pořád všichni gratulovali ke svatbě).

Jezdí sem hlavně hodně Australanů. Pořád hlásají: levno, levno, levno to si to tam užijete – budete se tam mít jako králové. Každý den masáže, jídlo v restauracích, no bomba!

Tak i nás tohle všechno zlákalo a rozhodli jsme si udělat výlet na 5 dní na Bali.

Přece jenom z Austrálie je to jen na Bali kousek – cca 4 hodinky. Ta kdy jindy než teď, dokud jsme ještě v Austrálii, se tam jet podívat.

Vyrážíme na cestu…

Týden před, jsme si koupili letenky přes společnost Tigerair (ještě jsme měli v merku další nízkorozpočtovou leteckou společnost AirAsia, ale slyšeli jsme samé negativní ohlasy – prý dost padají!). Žádný luxus – vždyť je to jedno, hlavně, že nás tam dopraví. Letenky jsme nakonec sehnali za 280 dolarů – říkáme si:,,Pecka, tak to je jak za hubičku“!

Sbalili jsme si jen Baťohy na záda a po práci a škole hurá na letiště! Odlet je naplánovaný v 7 hodin večer. Při příchodu na letiště vše proběhlo v pořádku a ještě jsme odlétali o půl hoďky dřív.

 Jelikož jsme tu jen na 5 dní, tak jsme nechtěli ztrácet čas hledáním ubytování a shánění všeho možného. Takže jsme si už dopředu zarezervovali hotel v Ubudu (přes: www.booking.com) – slyšeli jsme, že Ubud je jedno z nejhezčích měst (na rozdíl například od Kuty, kam přilétáme – která není nic víc, než jen díra).

Při příletu na letiště se na nás už dýchá Bali a to doslova! 

Jejich typické záchody se sprchou

Všichni taxikáři se na nás vrhli:,,Helooo pane, taxi?“ A my už osvícení s Oliščinou radou, jsme jim řekli rázně NE! A zamířili si to k místní taxikové společnosti ,,blue bird“, která má prý jednotné ceny pro všechny (na nás si nepřídou, přece se nenecháme hned po příletu natáhnout!). Dohadujeme se s Baličanskou na odvozu do Ubudu za 380 000 Rp. Po vyplnění papírů se zvedne a vybere jednoho chlápka z obrovské skupiny taxikářů, který na nás před chvilkou volal, jestli nechceme taxi… Hmmm je to divný! Ale tak dobře, asi to tak chodí. Cesta trvá necelou hodinku, chvilku jsme bloudili po Ubudu, než nám taxikář našel náš hotel. Po krátké okružní jízdě po Ubudu nás konečně vysadil u našeho hotelu, kde na nás už čekal recepční Baličan a šli jsme se ubytovat. Na ceduli u hotelu jsme si všimli ceníků taxi – kdy cena odsud na letiště stojí: 250 000Rp. Tak nás přeci jen natáhli ZMIJE!

Na to, že jsme si vybrali skoro ten nejlevnější hotel za 120 dolarů na 5 dnů pro dva – tak vypadal opravdu moc hezký a jmenoval se:Pande Permai Bungalows. Co bylo na tomto bydlení nejlepší, bylo to, že jsme bydleli hned u opičího pralesa, takže jsme si s opičkami mohli úžit spousty srandy zadarmo. Měli jsme přístup k bazénu, každý den úklidovou služby a ráno vždy čerstvou snídani, která byla výborná!

Pohodička u bazénu

Jelikož se tu nesmí pít voda s kohoutku (ani místní ji nepijí), jinak můžete mít do konce pobytu o zábavu postaráno a celý pobyt strávíte na záchodě. Tak jsme se rozhodli hned vyrazit do místního 24 hod-otevřeného obchůdku pro vodu. Zbylo nám jen pár místních peněz (všechno jsme dali za taxi), kdy jsme se ptali Baličana, zda má nějakou velkou vodu za 10 000Rp a on, že ne (tím pádem, věděl, že nemáme víc)! Tak jsme si našli malou vodu za 9 000Rp a on, že už nemá na vrácení a ani se nijak netvářil, že by tuhle situaci chtěl vyřešit. ZMIJE! Ale Marťa se nedal a vzal si na cestu alespoň lízátko :)

První poznávací dny...

První dva dny jsme strávili poznáváním Ubudu.

Druhý den ráno jsme šli na snídani a hned jsme se rozhodli vyrazit na průzkum. 

Pojízdný prodej jídla, který jsme tu mohli vidět všude.

Ale první šok, který nás ráno čekal bylo, kdy jsme šli po ulici na každým metru na vás chlapi řvou: ,,Hello, taxi, taxi?!“ I když jednomu odpovíte, že ne a druhý to vidí, tak ho to stejně neodradí a taky na vás začne pokřikovat. Ženský mají jiný byznys pokřikovaní a to pořád:,,Hello, masáž, masáž?“

Nám to spíš než ráj na zemi, připadalo jako turistická továrna. Člověk je zde jako chodící peněženka! Žádný ráj! Spíš peklo!:) Všude smrdí kanály, je bordel, odpadky – to samozřejmě na fotkách není vidět (věřím, že všechno se dá krásně vyfotit - i hnůj). A hlavně to vedro a vlhko!!! Člověk je pořád zpocený. V žádném krámě nejsou ceny, ani u jídla! O všechno se musíte dohadovat. Většinou když si něco začnete prohlížet, tak k vám hnedka přiběhne Baličanka a začne do vás něco hustit. Když se zeptáte na cenu a řeknete, že ne! Že je to moc drahý, tak vás stejně nepustí! Většinu věcí usmlouváte o skoro 80% dolů. Takže rada: smlouvat, smlouvat! Ale je to dost vyčerpávající – tahle jejich hra :)

Ale je pravda, že jejich chrámy a sochy jsou nádherný.

Také je tu hrozné vedro a dusno, což znamená, že je člověk pořád spocený – ani v noci se to nezmění. Je to proto, jelikož Bali se nachází v oblasti tropů a má velmi stálé celoroční teploty. Průměrná roční teplota vzduchu je 28°C - 33°C. Přičemž v noci teploty mírně klesají. Mají zde také jen 2 roční období: suché a vlhké. Ale po pár dnech už jsme si na to nějak zvykli :)

V Ubudu jsme narazili na spoustu zajímavých míst a mohli tak poznávat Balský život:)

To co nás tu hodně bavilo a chutnalo - bylo jídlo :) Konečně jsme si mohli zajít každý den do restaurace na oběd a na véču (to v Austrálii nepřipadá moc v úvahu, při těch cenách) :)

Obídek...

Véča...

Véča v Japonské restauraci...

Večer jsme se rozhodli si zaplatit taneční představení. Tance se tu pořádají hlavně pro turisty. My jsme si vybrali ohnivou šou - tanec "kecak". Několik desítek mužů od mladíků až po starce sedí v kruhu a doprovázejí hlavní tanečníky a tanečnice pohybem rukou a rytmickými výkřiky.

Hlavní tanečníci uprostřed umělecky ztvárňují příběh. Po tanci kecak následoval ještě jeden krátký tanec, při kterém hlavní hrdina běhal bosýma nohama po žhavých uhlíkách a evidentně se při tom nespálil – to bylo to, na co jsme všichni čekali. Konečně oheň.

Další den jsme se rozhodli navštívit místní tzv. Monkey Forest. Je to vlastně taková malá rezervace. Vzhledově připomíná skutečný prales. Všude se prohánějí hejna opičáků. Je to jejich rezervace a z náboženských důvodů jsou velmi přísně chráněni.

Hlavně já jsem se hrozně těšila na opičky, Marťa k nim měl trochu odstup – jelikož všude slyšel., jak umějí být agresivní a ukradnou, co můžou. Což byla pravda. Viděli jsme opičky se vším možným od turistů: jídlo, flašky až po sluneční brýle. Často jsme je zahlédli, jak se šikovně dostávají do baťohů – už v tom mají grif. Naštěstí se nám nic nestalo, protože jsme všechno jídlo pečlivě schovali, takže od nás nemohli ucítit ani malou příležitost – byli jsme připraveni.

Také jsme si jeden den dopřáli masáž celého těla za 100 000Rp (cca 10 dolarů) a bylo to: mmm:)

Dny s průvodcem...
Na druhý a třetí den jsme se rozhodli si vzít průvodce s autem, který nám ukáže širší okolí (jelikož jiná doprava, než taxikáři tu moc nefunguje). Tak jsme si ho vzali za 50 dolarů na den, což obsahovalo: 9 hodin jízdy, včetně benzínu a vody. Dostali jsme doporučení na jednoho chlápka od Olišky. Takže jsme Olišce věřili s tím, že už je ověřený a nebude se nás snažit obelstít a okrást. Haha, to jsme si mysleli a byli jsme naivní: D
Už po chvilce jsme začínali přicházet na to, jak to vlastně je…

Vyzvedl nás v 9 hodin ráno. Byl celý vysmátý a pořád si s námi povídal. Na všechno říkal: ,,No problém“. Kdekoliv budete chtít zastavit, tak si řekněte a zastavíme, vyfotíme, všechno bude…
Dopředu jsme mu řekli, co všechno chceme vidět a on naplánoval cestu.

Pojízdný obchod

Místní MHD

První věc, co jsme chtěli zažít, bylo jezdit na slonovi. Tak nás zavezl do místního obrovského Safari, který pořád vychvaloval, že prý všichni Australani tam jezdí a je to pecka. Jen co jsme tam přijeli, tam jsme byli hned trochu šokovaní. Bylo to úplně jiný, než jsme měli v našich představách. Obrovská fronta a všude byli cedule:,,Nevracíme peníze“ – což nás pochopitelně dost vyděsilo. Také cena za vstup byla dost přemrštěná. Marťa za ním šel, že to není úplně, to co jsme si představovali a jestli zde nejsou jiný sloni a on, že je to úplně jinde a daleko. Tak my teda ok… Ale nakonec jsme se tam přeci jenom rozhodli nejít a řekli jsme mu, ať nás doveze na sopku a pak na jiný slony a on:,,nenee to je v pohodě, sloni jsou při cestě“. Aha! Tady něco smrdí! Že by ZMIJE?

Takže jsme konečně dojeli do nádherného pralesa se slony. Kde cena vstupenky byla poloviční a ještě tam ani nebylo moc lidí. Zaplatili jsme si 30 minut jízdy a šli na to.

Dostali jsme slona jménem Andrew a byl to úžasný zážitek, opravdu adrenalin! Ještě jsme dostali k sobě hrozně vtipného ,,řidiče“.
Když viděl, že jsme z toho trochu nesví, tak nám říkal:
,,Dont worry, nobody fall down…Today“/,,Nebojte se, zatím nikdo nespadl…Dneska“,
,,Dont worry hospital not far“/,,Nebojte se, nemocnice není daleko“.
Ale byl super :)
Dokonce Marťovi pak dovolil, aby seděl přímo na slonovi. Když jsme byli v pralese, tak nám nabídl, že nás spolu vyfotí a jenom zaklepal na nohu slona, který mu ji nastavil, aby mohl slézt dolů – měl ho krásně vycvičeného :)

Ještě jsme si pak zaplatili krmení slona za 150 000Rp.

A pak jsme ještě neodolali focení s Orangutanem za dalších 150 000Rp. Tak když už tu člověk je, že :)

Také zde měli profesionální fotografy, kteří nás fotili při jízdě na slonovi a pak s orangutanem. Chtěli nám jednu vyvolat za dalších 150 000Rp, ale my jsme se s nimi domluvili, aby nám všechny fotky nahráli na kartu (ať máme všechny). Tak první paní nám nahrála fotky z orangutanem v pořádku, pak jsme šli za dalších chlápkem, aby nám nahrál ty fotky se slonem (samozřejmě opět placené). Dal to na kartu a pak řekl, že to ještě zkontroluje a něco tam s tím udělal a řekl, že je to dobrý a je to tam… Doma jsme pak zjistili, že nám všechny fotky (i ty předchozí od Orangutana) smazal. Člověk ani pořádně nedával pozor, co tam dělá s tou kartou – nečekal by, že můžou být až takový ZMIJE!

Následoval oběd v areálu formou bufetu (v ceně) :) To jsme se nadlábli :)

Poté vyrážíme dál... Další zastávka je nějaký ,,super chrám" - který musíme vidět! Platíme dalších 150 000Rp.

Další zastávka je místní škola, na kterou jsme samozřejmě bylo hrozně zvědaví, jak vypadá - v tomto prostředí...

Teď už konečně směr sopka, kde je přenádherný výhled.

Místní prodavačka

Jenže v tom už začínáme prokoukávat našeho průvodce a jejich byznys. Mají to udělané tak, že se snaží turisty zavést do míst, kde stráví nejvíc času (věřím, že v Safari, kam nás chtěl původně na začátku našeho výletu zavést, by jsme strávili určitě několik hodin). Plus také vozí turisty za kamarády, kde ze vstupného dostanou nějaká procenta.

Ale my jsme většinou všude byli hotoví za pár minut a nenechali jsme ho ani vydechnout – pořád jsme si vymýšleli. Už jsme na něm začali pozorovat změnu v chování a jeho úsměv už také nebyl takový, jako ze začátku. Jsme přeci správný Češi a když už za něco platíme, tak ho musíme co nejvíc vyždímat :)

Když jsme si u sopky vymysleli, že se chceme kouknout ještě dolů k sopce, to už začínal trochu brblat, ale my jsme se nedali!

Poté poznamenal, jestli už můžeme jet na hotel? Marťa mu rázně odvětil:,, Nenee, ještě máme plonkovou hodinku. Vezmi nás na rýžové pole!“ A jeli jsme :)

Další den nás už nevyzvedával s úsměvem a energií jako první den (myslím, že jsme ho dost zřídili, protože, když jsme se ho ptali co večer dělal, tak nám řekl, že byl vyčerpaný a šel hned spát :D

A tak se nám za to náležitě dnes pomstil! ZMIJE! Říkali jsme mu, že jsme slyšeli o potápění se želvami na ,,Turtle island“/,,Želvím ostrově“ a on jojo, to je nádherný (viděli jsme i obrázek – želva byla krásně vyfocená na pláži – volně puštěná, no ráj…).
Na místo jsme jeli skoro přes hodinu. Když jsme tam dorazili, tak se to na pláži hemžilo jen různými vodními sporty. Do toho nás taky pořád nutil, jak je to skvělý a levný! Hned si nás vzal na starosti jeho kamarád a spustil:,, Nooo, on to tak úplně není OSTROV, je to součást pevniny, ale musíte tam jet lodí… Hmmm ok… Jen co jsme zahlédli ceník, tak jsme se hned zděsili a on, že pro nás, když jsme od Dewi (náš průvodce), tak nám to dá levněji – ze známosti. Tak nás to vyšlo na cca 62 dolarů (i tak jsme se dost kroutili, ale určitě to bude stát za to!)

-          Měli jsme v tom loď pro nás oba + dno lodi, skrz které můžeme pozorovat oceán a rybičky = na dno nebylo vůbec vidět, jelikož voda bylo hrozně špinavá a zakalená

-          Vstup =  nakonec jsme museli ještě znovu platit u vstupu na ostrově pár rupijí

= takže ve výsledku prd!

K lodi nás ještě doprovázel kluk, který měl tak nateklou nohu, že ani nemohl chodit a když jsme se ho ptali, co se mu stalo – tak řekl, že to má z nějakého vodního sportu, ale prý je to jinak naprosto bezpečné :D

Za 5 minut jsme byli lodí namístě, jelikož to bylo hned za rohem a už nám to začalo smrdět!
U vstupu jsme dostali k sobě Baličanku, která nás měla provést po celém areálu. Nakonec se z toho všeho ukázala jen hnusná, smradlavá, krutá FARMA. Kde byli želvy nahnaný v koutě, bez vody, v bahně a mezi nimi pobíhalo spoustu turistů a pořád si je brali do ruky a šlapali kolem nich…. Tak jsme udělali pár fotek a šli jsme k dalším zvířatům…. Měli zde ještě netopýra, kterého si vzala do ruky a říkala, ať si ho vezmeme a zkusíme jak je gumový jako JOJO – to jsme odmítli… Pak přišla s hadem, který měl obvázanou pusu izolepou, ať se s nim vyfotíme – to jsme odmítli…
Tak jsme asi po 10 minutách jeli zpátky úplně s hrozným pocitem…Nechali jsme si chytnout do turistické pasti… ZMIJE!

Později jsme se koukli na recenze a všichni psali, jak byli napálení, že je to kruté místo atd. Ponaučení? Koukat na cestovní průvodce, recenze nebo alespoň na světově známého,,Tripadvisora“!!

Po hrozném zážitku mu říkáme, že chceme vidět oceán a ták nás zaveze do města Seminyak, který je hned u oceánu. Tak jsme si chvilku odpočinuli.

Benzín prodávaný v lahvi ,,Vodka"

Bensinka

Poté jsme vyrazili dál na Kávové plantáže. Kde se nás opět ujal průvodce a pořád nám něco ukazoval: Tohle je skořice, tohle je citron atd. A nakonec přišla na řadu káva! Což byl vlastně jedna jediná větev :D 

Ještě tu měli domácího netopýra :)

Dostali jsme ochutnávku kávy a čajů, které byli výborné – s tím, že všechna káva pochází odsud a sami si ji praží atd.. 

Cipetka - Z jejího ,,hovna" pochází to nejsilnější a nejdražší kafe.

Tak jsme se rozhodli si jednu kávu domů koupit. Doma jsme zjistili, že je to normální instantní káva :D ZMIJE!

Poslední naše návštěva byl chrám Tanah Lot, který je umístěný v oceánu.

K chrámu musíte projít těmito miliony/stejnými obchody

Na druhý den jsme si zarezervovali autobus, který nás vyzvedl u hotelu. Jelikož je to o půlku levnější než taxi (už jsme tu utratili dost, když se všude musí platit…) Jenže tady na Bali nikdy nevíte, co přijde :) Tak jsme se jen modlili, ať nás to Hlavně včas doveze na letiště!

Cesta vypadala tak, že jsme s v Ubudu nasbírali pár lidí. Dojeli jsme do dalšího místa, kde jsme museli změnit autobus, pak do dalšího kde jsme opět přesedali a pak už jsme se nějak na to letiště dostali :)

A hurá do nádherné, čisté Austrálie :)

Ale samozřejmě jsme rádi, že jsme tento výlet podnikli. Byl to svým způsobem zážitek, nikde jsme nic takové neviděli. Byla to úplně odlišná kultura, příroda atd. Každá životní zkušenost je dobrá a obohacující :)

Zde se můžete s námi potěšit - pár utržkami z Bali :)