Veselé Vánoce Australani!

A jak slavíme štědrý den my dva tady v Austrálii? Jasně, že netradičně! :)

I takový autobusy nám tu jezdí před vánocemi

Náš vlastnoručně vyrobený stromeček

23.12

Den pře štědrým dnem jsme měli oba dva vánoční večírek v práci. Martina šel se svým šéfem na pivo a při té příležitosti mu poděkoval za tvrdou práci, kterou pro něho dělá atd. (je to prostě kluk šikovný a pracovitý) :) a dostal dárek - peníze a flašku Jack Daniels :)

Já jsem měla ve stejný den v továrně také vánoční večírek. V 12:00 všichni skončili a šlo se nahoru do kanceláře, kde to bylo pěkně vyzdobený a na stole jídlo z cateringu. Všichni měli radost, že je zde jídlo zadarmo :) Tak se všichni najedli a pak přišel čas na dárky. Všem se rozdalo číslo a pak se losovalo pořadí, ve kterém se chodilo ke stromečku pro dárek. Pravidla byla taková: někdo si vybere dárek a rozbalí. Člověk, který jde po něm, tak si může říct, že chce někoho jiného dárek – už rozbalený, nebo si půjde ke stromečku a vybere si svůj... Když se někomu vezme dárek, který už měl, tak ten jde ke stromečku… To prostě je to blbost a nelíbilo se mi to :) Já jsem si vytáhla misku na brambůrky, kterou nikdo nechtěl a tak mi zůstala :)… Jinak to byla upřímně nuda!

24.12

Na štědrý den jsem bohužel musela zase do továrny… I když jsem jim vysvětlovala, že my slavíme vánoce 24. (oni až 25.)…Akorát mi na to šéf odvětil, že když nepřijdu, tak si najdou někoho jiného…Grrr, no jo, tak půjdu!

Šichta mi začala v 6:00 ráno (původně jsem měla pracovat do 12:00), ale překvapivě jsem skončila už před 9, a proč? Protože jsem se prostě naštvala a vykašlala se na to!!

Dostali jsme objednávku a měli jsme to stihnout do hodiny (bylo to dvojnásob, co obvykle uděláme), ale tak jsme se hecli a pracovali rychle… Šéf se mě vždycky ptá na moc osobní otázky… Až moc, což mi je nepříjemné a vždy jsem mu odvětila, že mu do toho nic není a nějak to přešla… Jinak tak s nim zas tak v kontaktu moc nejsem… Teď jsme ale nestíhali, tak si k nám sednul a začal s námi dělat krabičky (mimochodem - byl děsně pomalej) a začal tam do mě hučet… Vzal mi sluchátko a bouchnul mě s nimi… Pak mě začal předvádět: ,,Já jsem Kristýna a bolí mě rukaa…“ (protože jsem z té továrny dostala hroznou alergii… A tak jsem si řekla DOST! V ruce jsem měl krabičky, hodila jsem to po něm! Sbalila jsem si saky paky a odjela na kole domů!

On za mnou ještě běžel a něco žbleptal, jako že to byl jen vtip atd., ale já byla tak naštvaná, že jsem ho nedokázala poslouchat! Tak jsem odešla s veškerou parádou a jsem na to hrdá:)) Všichni se za mnou otáčeli, jestli jedu domů… (asi to taky chtěli udělat) :) Martin, ještě říkal, že je štěstí, že nedělám v továrně na nože :)  Neee, to bych byla jemnější :) Snad si brzo něco najdu :)

Tak jsem byla brzo doma, ještě jsem si odpočinula a večer jsme jeli na velkou akci přes Cateringovku.

Byla to akce vyšší společnosti – těch nejbohatších v Západní Austrálii. Sešli jsme se tam v 15:00 a v 18:00 to vypuklo! Nejdřív jsme nalívali šampaňské, pak jsme se s Marťou přesunuli k roznášení jídla, ale byl to docela tentokrát oříšek. Nikdo neměl moc hlad a ani moc nepili… Po 8 hodině už odcházeli pomalu domů… Takže jídlo se s neúspěchem vracelo zpátky do kuchyně… Byli nudní! Ale my jsme měli práci :)

Štědrý večer

Skončili jsme v 9 večer a jeli jsme domů, kde na nás Oliška čekala se sváteční večeří. Udělala: krocana, těstoviny a kuře. Je prostě úžasná :) Poté jsme si dali dárky, zapálily prskavky a zaspávali koledy :)