Jak jsme si koupili dopravní prostředek - kola

Hned 3. den našeho pobytu jsme se rozhodli koupit nějaký dopravní prostředek :) Jelikož Petrh je velice rozlehlý, vše je daleko a autobusy jsou zde opravdu drahé.

Autobusová doprava zde funguje tak, že si koupíte lístek za 3 dolary na 2 hodiny (když se stihnete domů vrátit do 2 hodin, tak je to v pořádku, ale když ne, tak platíte další 3 dolary znovu), ale Pozor! Platí to jen na jednu zónu! Město Perth se dělí na 3 zóny, kdy od středu města jsou udělané 3 kružnice, a když překročíte do další zóny, tak platíte navíc 1,5dolaru (Ejhle, to jsme se ale samozřejmě dozvěděli až 5. den našeho pobytu, máme štěstí, že nás nikdo nechytl).

Pro tyto důvody jsme se rozhodli koupit si KOLA (auto si zatím ještě nechceme koupit, jelikož si chceme zvyknout na dopravu a ještě si tu nevyděláváme).

Přemýšlíme zda si je koupíme v bazaru přes internetovou stránku: http://www.gumtree.com.au/, ta je zde v Austrálii nejznámější, každý ji používá a dá se zde sehnat opravdu všechno.

Tonda nám ale  večer radí, než přes druhou ruku, je lepší si kolo normálně koupit. Poté nám radí, kde se dají sehnat levná kola a dostáváme od něj tip... Vstaneme brzo ráno (v 10:00), nasnídáme se a Martin hledá cestu do K-mart Je to asi 5 km odsud...

Jdeme si pro kola

Před nákupem se musíme pořádně posílit!

Nejhnusnější cola, jakou jsme kdy zkusili (ahaa, tak proto byla tak levná)
- Tato cola se musí pít hodně rychle a pak se to dá:)

PLÁN A: To zvládneme! Nebudeme si brát autobus (ten je drahý), zpátky stejně pojedeme na kole, tak to zvládneme ujít těch 5km, říkáme si... Tak tedy vyrážíme za koly pešky...

Cesta nám docela utíká, i když 30 stupňů je 30stupňů – ale co, vždyť zpátky si to poštrádujeme na kole a budeme v cukuletu doma, takže ,,noo worries“ (jak by řekli Australani):)

V obchodě narážíme na první problém! Kola se zde prodávají jen v krabici! Ptáme se pikolíka zda nám to může složit. Odpovídá nám, že ano, ale za 16dolarů navíc a až další týden (jelikož člověk, který to skládá sem chodí jen ve čtvrtek a složená kola nám nemohou prodat z bezpečnostních důvodů)... Přemýšlíme, zda si to nesložit sami...

PLÁN B: Martin sebere všechnu svou odvahu a rozhodne se, že do toho půjde a složí nám je sám! (Tonda tam má doma celý kufr různého nářadí, tak ho použijeme na něco jiné než na kokos). Bereme krabice do rukou a sakraaa, oni jsou hrozně těžké! To nedoneseme ani do autobusu (a ještě bychom navíc platili za nadměrný náklad)

PLÁN C: Házíme do košíku různá nářadí (pumpičku, šroubovák atd.), helmy, zámek a složíme si to někde v parku blízko K-martu a do parku to převezeme v košíku – je to jen kousek... Teď dáváme krabice s koly do košíku... A sakra! Krabice s koly se tam nevejdou... A abychom to skládali někde před obchoďákem (kam to tak maximálně zvládneme donést), tak nechceme být za exoty že:)

Košík zde nenápadně opustíme a hledáme pikolíka, abychom mu po dvou hodinách oznámili, že si to teda necháme složit. Ale je zde jenom moje kolo = objednáno, zaplaceno. Ale Martinovo kolo sem musí přivést z jiného obchodu. Takže sem další týden musíme znovu a abychom ho objednali, zaplatili a zase počkali na složení. (Tzn. Moje kolo v pátek a Martinovo další týden v pátek...)

Domů se vracíme zase po svých a máme před sebou dalších 5 km :))

Proces nakupování kola možno shlédnout i na videu:

Po dvou dnech se rozhodneme opět udělat výlet do K-martu, obhlídnout situaci s koly... Neskutečné se stává skutečným!! Nacházíme zde Martinovo kolo – složené a mohou nám ho prodat! (Bez placení 16 dolarů za složení). Je to divný... Bereme kolo a rychle pádíme k pokladně, než se zjistí, že jsme to kolo určitě někomu vzali! :)

Zpátky jdeme opět 5km po svých – jelikož je kolo jenom jedno!

Už je týden po a já pořád němám kolo :(( Stále čekáme a čekáme....

Náš poslední den u Tondy /aneb/ zamčený na zahradě:)

Náš poslední den u Tondy byl opravdu nečekaně zajímavý a ,,crazy“/,,bláznivý“:)) Těšíte se na vyprávění, že? Tak se těšte!:))

Začátek dne probíhal zcela tradičně a to tak, že jsme okolo 9 vstali (vstáváme tak pozdě, jelikož v noci špatně spíme – z důvodu moc měkké postele a jen jedné jediné peřiny, kterou musíme stále sdílet).

Nasnídali jsme se a Martin se rozhodl, že zajede do obchodního centra zařídit nám konečně australské číslo (také zkontrolovat jak jsou na tom s mým kolem – samozřejmě, že opět nikdo nic neví a každý zde řiká něco jiného, kolo zatím nemám...). To se mu to jezdí, když má kolo! Na kole je zpátky cobydub:) a žena musí sedět doma a čekat – ale já se zabavím :) Jdu si sednout na zahrádku na sluníčko, pustit si hubu, relaxovat a nalakovat si nehty na černo, což se mi později nevyplatí (ale o tom až v dalším článku).

Australskou simkartu konečně po týdnu získáváme. Dali nám nabídku neomezeného volání, sms a internetu za 30d na měsíc... Ale to Martin odmítá, jelikož musíme co nejvíc šetřit kde se dá! Zkouší na prodavače náš český kredit? Ne, tady to nevedou... Spokojíme se tedy s nabídkou: dolar za den, když se použije mobil (smska, volání a internet – pak už je to ten den neomezeně) a když mobil nevyužiju, tak se nic nestrhne – zde je šance ušetřit a my se jí chytili!! :)

…....

Já jsem nám zabalila věci do kufrů a do tašek a si šla sednout ven na sluníčko na zahradu. Venku slyším najednou prásknout dveře a někdo volá ,,Martina...Martina...“ - Ano! Je to paní Zdena a volá mě (bohužel si nás paní Zdena spojuje s Martinem v jednu osobu a říká mi Martina – to nevadí, já ji rozumíím) :) Paní Zdena je skvělá! Přišla se s námi rozloučit a do dalšího bydlení nám přinesla 3 ručníky, 2 utěrky a krásné povlečení, které si můžeme nechat! To se jen tak nevadí :) Po chvilce dorazí i Martin a Tonda, a tak se rozhodneme si všichni chvilku popovídat na zahradě a pak se rozloučit... Samozřejmě nezapomeneme zamknout přední dveře, aby se sem nikdo nedostal, když budeme sedět vzádu na zahrádce.

Udělali jsme si dobré pití, sedíme si na zahrádce, povídáme si a povídáme... Od Tondy se opět dozvídáme spoustu zajímavých názorů a je velmi obohacující vidět postoj k životu pravého australana! ,,S čímkoliv se člověk v životě potká, měl by brát hlavně pozitivně. Cokoliv se stane, měl by člověk na tom hledat hlavně pozitivní věci. Žádný starosti, strasti = ,,BE POSITIV AND NO WORRIES!“/,,MYSLI POZITIVNĚ A ŽÁDNÉ STAROSTI“ :)

Najednou kvůli průvanu se nám zabouchli dveře na zahradu... Ale nevšímáme si toho a povídáme si dál... Po chvilce se Martin zvedne a jde si pro bundu, jelikož už se zvedl vítr a je zima... A sakra! Problém! Nejdou otevřít dveře! Bouchnutím se automaticky zamkly... ,,Kdo má klíč???“ Tonda sedí klidně dál... (Tonda je příliš klidný, určitě má v kapse schovaný klíč a jen si z nás dělá legraci...) Nedělá si legraci! Tonda po chvilce vstane a začne přecházet sem a tam... To vypadá vážně!

Přemýšlíme co dělat... Klíče? Existují jen dvoje klíče a oboje jsou zamčený uvnitř... To nevyšlo! Voláme okolo sebe o pomoc... Žádný soused není doma... Mobily uvnitř domu (mám jen já – což nám moc nepomůže)... Takhle to promýšlíme asi půl hodiny, co budeme dělat a vymýšlíme různé možnosti... Mně se začíná chtít dost na záchod... Martin vezme ze stolu ohryzek jablka a najednou Tonda prohlásí: ,,Last apple, dont eat it!!“/,,Poslední jablko, nejez ho“.... (haha) :))

Tonda najednou vezme bednu s nářadím a rozhodne se odšroubovat okno do kuchyně... Jenže jde odšroubovat síť, ale okno jde jen nadzvednout... Voláme okolo sebe ,,SOS nemáte někdo drátěný ramínko, SOS...“ Najednou vykoukne nějaká paní a ptá se co se děje a tak ji vysvětlujeme situaci... Paní se směje... Po chvilce najde ramínko a hází ho přes další 3 zahrady... Nééé... Samozřejmě, že spadlo na zahradu k sousedům. Martin se tím nenechal zaskočit a vrhnul se přes plot pro ramínko! Má ho a hází ho Tondovi, který jim okamžitě otevírá okno a povede se mu dostat dovnitř! Anooo dostal se dovnitř a je tak hodný, že nás také vpouští :) Uuufff – to byl zážitek!

Martin u sousedů na zahradě 

Jee, Tonda je uvnitř!

V 6 už čekáme na odvoz do našeho nového bydlení na další týdny... (Děkujeme za vše našim prvním poskytovatelům bydlení a teď uvidíme, co nás čeká dál!) :)

Hvězdná kariéra v Perthu, aneb jak sháníme práci...

Ano! Práce se zde neshání jednoduše! (uvádí se, že doba po které se většinou najde první práce je měsíc....) Zvláště je to těžké, když ještě nemáte napsané životopisy že?)

Tudíž se nejdříve pouštíme do psaní životopisů... (v Čechách jsme na to neměli vůbec čas kvůli  všemu shonu). Psaní životopisů nám nečekaně zabralo asi 3 dny... Jak je to možné?

1. den jsme hledali jak psát životopisy, co chtějí tady v Austrálii, jak by tu měli vypadat životopisy... Máme od několika známých poslané jejich životopisy, poté nějaké rady z různých agentur (například, že životopis by měl být max. na jednu stránku atd.) a vše dáváme dohromady, aby ty naše byli prostě nejlepší! Píšeme, píšeme...

Ještě nás napadne, že si dáme inzerát s nabídkou: úklidu domu, hlídání dětí, venčení psů a vylepíme to do různých supermarketů! - To je tak děsně originální, že po tom lidi 100% půjdou! :)

2. den Tonda zůstává doma a ptá se nás co budeme dneska dělat a my mu vysvětlujeme, že teď je na prvním místě dodělání životopisů... Tonda nám nabídne: mini kurz ,,Jak psát životopis“ (prý je v tom dobrý) – nakonec z toho byl mega kurz (chudák, nevěděl do čeho s námi jde), tak po takovéto nabídce samozřejmě hned čapnem! Skvělá nabídka! Sedí s námi přes 3 hodiny a vše nám vysvětluje.......... (Smůla! Někteří určitě čekáte, že vám zde vše prozradím jak na to, ale ne! To je naše a Tondovo tajemství, haha:))

Jdeme vše předělat... Večer s tím strávíme dalších pár hodin a dodělání necháváme na druhý den...

3. den doděláváme naše životopisy a inzerát... Tonda si k nám opět sedne a je na nás tak pyšný! Pod jeho vedením jsme udělali opravdu velký pokrok a vzali si jeho rady k srdci. Ještě nám opravuje gramatiku, vysvětluje nějaká slovíčka, proč ta použít a proč ta ne, napíše nám tam nějaké čupr fráze atd. Životopis je opravdu nadupaný, profesionální, prostě skvělý a teď nás určitě čeká TA slibná kariéra v Austrálii, v kterou doufáme! :) Popravdě bereme vše co se naskytne, abychom brzo nemuseli domů :)

 

Takhle na tom makáme...

Zde je příklad inzerátu, který máme v plánu vylepit: pod Tondovým vedením! (utrhli byste si ho, že? A hned by si nás objednali, že? :))

Inzerát na venčení psů 

Inzerát na úklid domu, hlídání dětí a venčení psů

Poprvé na pláži

Dnes (22.9) jsme se konečně rozhodli vydat k oceánu – aby si člověk konečně uvědomil, že je opravdu v Austrálii (proč tu jsme) :)

Nasedáme na autobus a je před námi 40 minut jízdy, ale nám to nevadí, jelikož cesta utíká (když člověk pořád okolo sebe poznává krásy Austrálie). Vysedáme na konečné zastávce přímo u mé budoucí školy LEXIS. Moje škola je opravdu skoro na pláži – óóó, jak skvělý výběr školy!

Jdeme dovnitř a hned u vchodu nás uvítá sympatická mladá slečna a my jí vysvětlujeme naši situaci a prosíme ji o potvrzení o studiu (kvůli založení bankovního účtu, kartičky na autobus atd.). Bohužel, je to možné až od pondělí, kdy mi začíná škola... To nevadí! Alespoň vím, kde ji mám a že tu opravdu je a budu mít kam od pondělí chodit:)

Konečně už vyrážíme na pláž! Je to nádherný! Zkoušim jestli je Indický oceán slaný a opravdu je slaný! Už je nám jasné, co nám tu chybělo.. Oceán :)) Voda je zatím hodně ledová a tak jsou v moři jen surfaři. My se proto odvážíme smočit jen nohy po kolena. Martin by se vykoupal celý, ale nenapadlo nás vzít si plavky, protože jsme mysleli že bude ještě zima.Vždyť je přece jaro. Chvíli se ve vodě procházíme. V písku je také mnoho různých mušlí (jelikož se z Austrálie nesmí nic odvážet) – z Austrálie to poté dělá tu zemi kterou je!

Sedíme chvilku na pláži, pozorujeme dění okolo sebe a moře... Po nějakém čase se zvedneme a vyrážíme zpět domů...

Cestou vidíme nějaké obchodní centrum a tak se rozhodneme vystoupit z autobusu a prozkoumat ho... Ještě, že jsme vystoupili!

Narazili jsme zde na obchod ,,Reject shop“/,,Obchod s odmítnutými věcmi“, o kterém nám vyprávěla paní Zdena... Nacházíme zde opravdu levné věci... Ale největší nález!... Anooo, je to basketbalový míč za 6 dolarů a pumpičkaaa k tomu za 4 dolary :)) Anoo! V Martinově tváři je vidět úsměv a štěstí! :))) Nakupujeme ještě nějaké sušenky a vyrážíme domů...

Večer si uděláme večeři a rozhodneme se ji sníst venku na zahrádce. Jelikož už začínají být i teplé večery... Po chvilce mě začnou svědit celé nohu a pořád se drbu... Po 2 minutách sezení venku jdeme dovnitř... Kouknu se na to, co to je a komáři! Nééé a hodněě! Tak už jsme také zažili australskou faunu na vlastní kůži :( (Tak proto tady mají všude síťky do oken a ve dveřích - ahaaaa). Martin je se svojí česnekovou kůrou v pohodě :D

Počet bodnutí Kristý = 8

Počet bodnutí Martin = 0

Pro zajímavost, kdo by se chtěl dostat do kokosu, zde máte návod: 

Naučný 2. den (20.9.) s paní Zdenkou

Kdo je to paní Zdenka? To je taková úžasná paní, která je hodně upovídaná, ochotná a má ty nejlepší tríčky jak nakupovat levně :) Zdenka je maminka paní, u které teď bydlíme a opravdu nám zde pomáhá!

Hnedka druhý den našeho pobytu přišla Zdenka časně ráno s nějakým Francouzem a rozhodli si tu udělat snídani. Vůně se vanula až nahoru k nám do pokoje až nás vzbudila. Martin si řekl, že půjde prozkoumat co se dole děje... Jeho průzkum trval následující 2 hodiny (tak kdo by odolal snídani ve složení: Párky, klobásy, vajíčka, slanina a to vše výborně okořeněné a prostě velmi chutné! - není to z mé zkušenosti, vím to jen z vyprávění od Marti). Bohužel, já jsem to opět prospala... Ale stihla jsem se vzbudit a ochutnat alespoň, od paní Zdenky, výborný jablečný koláč/,,apple pie“ :) Mmm ukořistili jsme si ještě kousek na večer :)

S paní Zdenkou

Poté jsme další hodinku seděli s paní Zdenkou na zahrádce a povídali si... Paní Zdena, když viděla kolik jsme utratili za ovoce a zeleninu, tak se rozhodla to tak nenechat a vzala nás do blízkého obchodního centra, ve kterém jsou trhy. 

Obchodní centrum

Zde se dá najít ovoce a zelenina opravdu velmi levně! Musíte jít úplně úplně dozadu a tam jsou například už trochu tmavší banány (ale Mačinga říká, že jsou daleko zdravější než ty normální) – bereme jich asi 10 :)

Všude okolo sebe vidíme tak super ceny – jsme v ráji!! Nakupujeme brokolici, řepu, pomeranče, jahody... Jsme tak šťastní! Nemusíme tu žít na čínských polévkách, jooo! :)

Poté nás paní Zdenka zavede do K-martu/něco jako u nás Tesco, jelikož Martin si potřebuje koupit nějaké levné tričko. Kluk ušatá si zapomněl oblečení na doma a na práci :(( Těžko se mu bude smažit v košili, že :) (Ale pro mě je to dobré, jelikož před odletem si k nám Martin dal kufr a já jsem si tam potají našoupala ještě nějaké svoje šatičky a tílka :)) Nakonec jsme sehnali tričko za 6dolarů. Jsme oba šťastní (já také, jelikož se Martin už nemůže vymlouvat, že nemůže dělat nějakou špinavou práci:))

Také jsme se dozvěděli o dalším zajímavém tríčku - na účtence z druhé strany se dají najít zajímavé akce. Například 2 pizzy za cenu jedné...nebo 2 kávy za cenu jedné... :) Prostě super!!

Díky paní Zdenko!! :))

Co je jiné v Austrálii:

(co jsme si zatím stihli všimnout a dozvědět se od paní Zdenky)

V Austrálii se neříká (jak nás ve škole pořád učili): ,,I want“/,,Já chci“ - Ale ,, Iwould like to...“/,,Já bych ráda...“ - Jinak je tu člověk brán jako nezdvořilý a neví co se sluší a patří. Ale jak říká Tonda (australsky Anthony), když to řekneme s českým přízvukem, tak je to ok :))

Také jsme s Martinem z Česka vymysleli skvělý plán, že si najdeme práci v restauraci a kavárně (oba teď máme zkušenosti v této oblasti), jelikož je velká výhoda pracovat někde, kde se dávají dýška a kde se člověk dostane k jídlu. Takže budeme hrozně bohatý, žejo :) NE! Od paní Zdenky se dozvídáme, že australani vůbec nedávají dýška, nejsou na to zvyklí... Další náš plán selhává :)

Všude na ulicích, v parcích jsou tu nákupní vozíky. A když říkám všude, myslím tím všude! Klidně i tam, kde v žádné blízkosti není supermarket atd.

Když nemáte poštovní schránku v Austrálii, nezoufejte! Stačí si ji udělat z čehokoliv z kuchyňských spotřebičů – například z mikrovlnky :) (Australani stejně mikrovlnky nepoužívají, protože jsou nebezpečné)

Také jsme si všimli, že nikde tu nejsou odpadkové koše, když jsme asi 5 kilometrů nesli v ruce slupku od banánu, to si člověk všimne. Ale zároveň tu nikde nejsou na zemi odpadky.. Jak to dělají :)

Také nám Tonda zakázal dávat rajčata do ledničky, že prý ztrácí vitamíny... (Tonda pracuje v nemocnici na pohotovosti, takže určitě ví, co říká).

Alkohol se zde nesmí pít na ulici, na plaži, prosté nikde venku. Pít se smi jen v hospodách a doma.

Jsou tu také zajímavé vypínače... Když něco zapojíte do zásuvky, musíte to zároveň i zapnout takovým čudlíkem na zásuvce... To je docela fajn z bezpečnostních důvodů.

Není tu topení! Nikde v domácnostech tu nemají topení, ale vždyť je tu i zima...

V Asutrálii páry mají jen jednu peřinu. Ano peřina je velká, ale je to prostě jen jedna peřina! Pokud jsme s Martinem nebyli dosud sehraný v tomto ohledu, tak teď už fakt musíme! Nejhorší je, když jeden zapomene, že je to vlastně jedna peřina, tahá si jí k sobě a tomu druhému nadává, že mu na ní leží a ať se odsune...(Ano, přiznávám, jsem to vždy já...) :) Ale Martin je na mě hodný, vždy něco zachrochtá, otočí se a spí dál :)

Jo a lidi jsou tu hrozně milí, pořád usmívají, zdraví... Dokonce i Martina, když první den ráno šel nakupovat, tak ho každý koho potkal zdravil ,,Goog morning“/,,Dobré ráno“. Člověk má pak takový pocit, jestli na sobě nemá něco divného, jestli je upravený atd :)

Náš 1. den (19.9.) ,,Nazdar klokan“:)

Většinu z vás zřejmě hned na začátku zklamu – viď Hanuško? :)) (vím jak se všichni těšíte hlavně na fotky a zážitky s klokanama, ale dneska jsme klokany neviděli... Nejsou tu na každým rohu (ba dokonce uvažuji, zda tu vůbec jsou a není to jen další mýtus – stejně jako věčné léto v Austrálii, což také není pravda a jetu kosa) :) Teď tu mají 14 dní jaro, vše kvete, ale je tu zima...

Po dlouhém letu nás vyzvedli naši milí poskytovatelé ubytování na první týden našeho pobytu. Máme štěstí, že jsme dostali kontakt na tyto lidi přes naši známou a nemusíme se bát, že přiletíme a budeme muset spát na ulici.

Naše ubytovaní na první týden

Kuchyň

Náš vlastní pokojík

 Po příjezdu domů jsme šli hned spát a vstali jsme už v 7 hodin ráno (tak když už je člověk konečně u protinožců, tak musí každou chvilku pořádně využít a užít) – to je teorie! Ale skutečnost vypadala tak, že jsem byla úplně mrtvá a nemohla jsem se pořádně probudit, ale zato Martin! Pááni, kluk natěšený do australského světa! Určitě se těší na přírodu, kulturu, lidi... Ba ne...! Vyhnal ho z postele mocný hlad. Jelikož jsme si z Čech nemohli nic přivézt a ani z letadla nic vzít, tak jsme neměli žádné jídlo... Martin se rozhodl, že nám půjde koupit snídani. Vstal a vyrazil v půl 8 ráno na nákup do blízkého supermarketu. Jenže si neuvědomil, že i Australský supermarket má otevírací dobu a to od 9 ráno :) Ale tak, když už byl venku, tak si párkrát obešel blok aby se zabavil, poznal okolní ulice, ale zároveň aby se moc nevzdálil, kdyby náhodou chtěli otevřít dřív – co hlad s člověkem udělá :) V 9 hodin ráno se Martin dočkal (první zákazník) a pustili tohoto hladovějícího kluka dovnitř)) Nakoupil toho víc než dost :)) Po nákupu se vrátil a spali jsme až do 13:00, pak už jsme si řekli, že už je asi na čase vstávat a jít na průzkum...

Jaro v plném rozkvětu

Na první den jsme si naplánovali výlet do centra Perthu. Ihned narážíme na první problém a to je jejich doprava!! Jezdí se tu po levé straně. První záchrana mého života nastává tehdy, kdy se vrhám přes silnici a volám na Martina ,,Pojď, nic nejede“! Martin mě chytne za ruku a prohlásí s klidným hlasem ,,Kočko, ale doprava musíš koukat!“. Sakra! Tohle si nikdy nezapamatuju. Budu si muset asi na pravou ruku namalovat auto nebo nevim... Jak si to ten Martin pamatuje, když to člověk dělá automaticky (už má zřejmě zkušenost od rána). Poté čekáme na autobus, který ne a ne přijet... Ale ano, už dávno projeli asi 2 autobusy, ale zprava! Neee, další moje bota...

Čekáme na autobus

Jednoduchý Australský jízdní řád

Ale už jsme chytli autobus (zde se musí mávat, když chce člověk nasednout), zaplatili za každého 3 dolary a už si to štrádujeme do centra :) Centrum si procházíme a jsme nadšení! Je to tu krásný!  Jako první zavítáme – mnozí z vás čekají nějaké muzeum, galerii, ale NE! Do rychlého občerstvení  ,,Hungry Jack“/,,Hladový Jack“ - Austrálie se přeci musí poznat ze všech stran, že! Dáváme si ty nejlevnější burgry za 3 dolary a jde se dál... 

Centrum Perthu

Burgry z Hungry Jacka

Park v centru

Po hodině už na nás dopadá časový posun a rozhodneme se, že pojedeme zpátky domů (motivace také byla to, že lístek na autobus je platný jen na 2 hodiny, jinak bychom platili zase dalších 6 dolarů – proto se rozhodneme jet!).

Večer se chceme jít nakupovat a pořádně prohlídnout místní supermarket a australské ceny (ať si můžeme naplánovat, jak to tu roztočíme) :) Neroztočíme... Je to tu pěkně drahé! Ceny jsou tak o 20 a víc korun všeho dražší než v Čechách, ale nejdražší je ovoce a zelenina... Třeba jsme koupili 2 jablka za 60kč :( Tak to teda nevim, jak to tu zvládneme – ,,Svatá Mačinga“ tu asi nepůjde (Ti zasvěcení ví o čem je řeč) :)

Muž uloví...

Žena uvaří :) 

Ale narazili jsme tu na poklad!! Čínská polévka za pouhýý jeden jediný dolar :)) Tak jsme jich nakoupili dosti do zásoby:)

A takto vypadal náš první den, doufáme, že ty další budou více vzrušujíci – aby bylo o čem psát:)