Cesta do Perthu (17.-18.9.2015)

Jak vypadala naše cesta do Perthu?

Odlet je ve čtvrtek 17. 9 z Prahy ve 13:35. Na letiště jsme přijeli celkem v pohodě, a to o 2 hodiny v předstihu (přesně tak jak se psalo v manuálu). Kačí na nás čekala už na letišti a byla vyslaná jako průzkumník a svůj úkol splnila na jedničku! Hned po příjezdu jsme věděli co a jak, kam přesně jít atd..– vše nám našla:) Jako první jsme si dali na letišti zabalit kufry do igelitu – sice to každý kufr stál 125kč, ale ve výsledku se to ukázalo jako velmi kulišácký tríček, ale o tom až později. Poté jsme se odbavili a bylo nám řečeno, že celou dobu budeme sedět spolu a nemusíme se starat o kufry. Tak snad při troše štěstí se nám v Perthu objeví:)

První let byl z Prahy do Londýna a trval cca 2 hodiny (s minimálním zpožděním 40 min). Cesta byla krátká a utekla nám. Člověk se zabaví, když mu pořád nosí jídlo a pití, a nebo čeká až mu přinesou jídlo a pití :) V Londýně jsme měli čas 3 hodiny na najití dalšího letu  – uff stihli jsme to a naše cesta pokračuje dál do Hongkongu.

Cesta z Londýna do Hongkongu už byla horší. Letěli jsme přes noc cca 11 hodin. Při této cestě se nám i povedlo uzmout 3 sedačky jenom pro nás – to byla paráda se v noci natáhnout :) Postaráno o nás bylo hezky. Jídlo v letadla je skvělé, opravdu jsme nehladověli a neměli žízeň, ba naopak

- až jsem se tam přes noc přejedla tak, že jsem ráno nezvládla snídani, ale Marťa se nedal! Snědl k snídani mořské plody v nějaké bílo-oranžovo-zeleno-hnědé nálevce - chlapec odvážný (tak když to je zadarmo že) :))

Marťa cestou vymyslel bravurní plán: že nejdříve najdeme číslo brány a pak tu bránu najdeme (aby hlavně nebyly zmatky) - koho by to napadlo že))) Dokonce po dlouhé době je i Marťovi teplo, jelikož Hongkong asi nezná klimatizaci (a jak všichni víme, Martin nesnáší vše co má v sobě slovo ,,klima“), a je tu 30stupňů, takže jako ve skleníku - ale Martin si píská a je spokojený. Dokonce i po dlouhé době odhazuje bundu:))

A už je to tu, letíme konečně do Perthu! To už taková sranda není. Dalších 8 hodin v letadle před námi... neee, já už mám dost, jsem vyčerpaná. Ale Martin je mi oporou a tak prohlásí: ,,Ale prosimtě, musíš něco vydržet“ :D … Do Perthu jsme dorazili ve 22:30 Australského času - POZOR! Zde je o 6 hodin víc, než u nás v Čechách (klidně nám ukradli 6 hodin) :( - v Austrálii prostě lidé žijí napřed:)

Teď se vracím k té fintě s balením kufru do svítivě zelené folie z Prahy... Vystoupili jsme z letadla a vidíme, že kufry už jezdí na páse. Ano! Některým z vás už to došlo! Naše kufry, jsou jako jediný zabalený do takovéto folie a vidíme je už z kilometrové dálky :)) Ještě zkontrolujeme, a ano, jsou to naše kufry! :)

Austrálie je země, kde velice dbají na kontrolu a jsou v tomto ohledu opravdu přísní. V letadle jsme dostali takový formulář, který jsme museli vyplnit. Bylo tam: jméno, příjmení, bydlení, účel, jak dlouho... Také co s sebou dovážíme (léky, jídlo atd.). Do Austrálie se nesmí dovážet žádné jídlo a ani jídlo z letadla. Také se nesmí přivážet dřevěné/slaměné věci. Museli jsme si dát pozor na obuv, aby byla pořádně očištěná atd. Je to všechno kvůli tomu, že jsou přísní na to, aby se tam nedostalo něco co Austrálie nemá a poté by se to mohlo rychle a nákazově šířit.

My jsme se hodně báli léků, které jsme dováželi, ale nakonec jsme u kontroly řekli, že vše máme na předpis a pustili nás.

Celkem jsme z letadla prošli třemi kontrolami – kontrolovali nám pasy a porovnávali, jestli to jsme opravdu my, poté nám prohledávali batoh, zase jsme museli něco vyplňovat... Ale nakonec nás pustili do své země! :) Už nám volá náš odvoz, že je tu a jedeme se ubytovat, hurááá :)

A zde krátké autentické video: