pondělí 21. září 2015

Náš 1. den (19.9.) ,,Nazdar klokan“:)

Většinu z vás zřejmě hned na začátku zklamu – viď Hanuško? :)) (vím jak se všichni těšíte hlavně na fotky a zážitky s klokanama, ale dneska jsme klokany neviděli... Nejsou tu na každým rohu (ba dokonce uvažuji, zda tu vůbec jsou a není to jen další mýtus – stejně jako věčné léto v Austrálii, což také není pravda a jetu kosa) :) Teď tu mají 14 dní jaro, vše kvete, ale je tu zima...

Po dlouhém letu nás vyzvedli naši milí poskytovatelé ubytování na první týden našeho pobytu. Máme štěstí, že jsme dostali kontakt na tyto lidi přes naši známou a nemusíme se bát, že přiletíme a budeme muset spát na ulici.
Naše ubytovaní na první týden

Kuchyň

Náš vlastní pokojík


 Po příjezdu domů jsme šli hned spát a vstali jsme už v 7 hodin ráno (tak když už je člověk konečně u protinožců, tak musí každou chvilku pořádně využít a užít) – to je teorie! Ale skutečnost vypadala tak, že jsem byla úplně mrtvá a nemohla jsem se pořádně probudit, ale zato Martin! Pááni, kluk natěšený do australského světa! Určitě se těší na přírodu, kulturu, lidi... Ba ne...! Vyhnal ho z postele mocný hlad. Jelikož jsme si z Čech nemohli nic přivézt a ani z letadla nic vzít, tak jsme neměli žádné jídlo... Martin se rozhodl, že nám půjde koupit snídani. Vstal a vyrazil v půl 8 ráno na nákup do blízkého supermarketu. Jenže si neuvědomil, že i Australský supermarket má otevírací dobu a to od 9 ráno :) Ale tak, když už byl venku, tak si párkrát obešel blok aby se zabavil, poznal okolní ulice, ale zároveň aby se moc nevzdálil, kdyby náhodou chtěli otevřít dřív – co hlad s člověkem udělá :) V 9 hodin ráno se Martin dočkal (první zákazník) a pustili tohoto hladovějícího kluka dovnitř)) Nakoupil toho víc než dost :)) Po nákupu se vrátil a spali jsme až do 13:00, pak už jsme si řekli, že už je asi na čase vstávat a jít na průzkum...


Jaro v plném rozkvětu



Na první den jsme si naplánovali výlet do centra Perthu. Ihned narážíme na první problém a to je jejich doprava!! Jezdí se tu po levé straně. První záchrana mého života nastává tehdy, kdy se vrhám přes silnici a volám na Martina ,,Pojď, nic nejede“! Martin mě chytne za ruku a prohlásí s klidným hlasem ,,Kočko, ale doprava musíš koukat!“. Sakra! Tohle si nikdy nezapamatuju. Budu si muset asi na pravou ruku namalovat auto nebo nevim... Jak si to ten Martin pamatuje, když to člověk dělá automaticky (už má zřejmě zkušenost od rána). Poté čekáme na autobus, který ne a ne přijet... Ale ano, už dávno projeli asi 2 autobusy, ale zprava! Neee, další moje bota...

Čekáme na autobus

Jednoduchý Australský jízdní řád


Ale už jsme chytli autobus (zde se musí mávat, když chce člověk nasednout), zaplatili za každého 3 dolary a už si to štrádujeme do centra :) Centrum si procházíme a jsme nadšení! Je to tu krásný!  Jako první zavítáme – mnozí z vás čekají nějaké muzeum, galerii, ale NE! Do rychlého občerstvení  ,,Hungry Jack“/,,Hladový Jack“ - Austrálie se přeci musí poznat ze všech stran, že! Dáváme si ty nejlevnější burgry za 3 dolary a jde se dál... 

Centrum Perthu


Burgry z Hungry Jacka


Park v centru


Po hodině už na nás dopadá časový posun a rozhodneme se, že pojedeme zpátky domů (motivace také byla to, že lístek na autobus je platný jen na 2 hodiny, jinak bychom platili zase dalších 6 dolarů – proto se rozhodneme jet!).

Večer se chceme jít nakupovat a pořádně prohlídnout místní supermarket a australské ceny (ať si můžeme naplánovat, jak to tu roztočíme) :) Neroztočíme... Je to tu pěkně drahé! Ceny jsou tak o 20 a víc korun všeho dražší než v Čechách, ale nejdražší je ovoce a zelenina... Třeba jsme koupili 2 jablka za 60kč :( Tak to teda nevim, jak to tu zvládneme – ,,Svatá Mačinga“ tu asi nepůjde (Ti zasvěcení ví o čem je řeč) :)

Muž uloví...

Žena uvaří :) 


Ale narazili jsme tu na poklad!! Čínská polévka za pouhýý jeden jediný dolar :)) Tak jsme jich nakoupili dosti do zásoby:)



A takto vypadal náš první den, doufáme, že ty další budou více vzrušujíci – aby bylo o čem psát:)

Žádné komentáře:

Okomentovat