Jak jsme si pořídili Jošku

Většinu z vás jisto jistě zajímá – kdo je to Joška? Pořídili jsme si psa? Křečka? Nového kamaráda? :)) Ale nee... Pořídli jsme si naše vlastní fáro :) Poprvé v životě jsme si do naší malé rodiny koupili auto, které jsme pokřtili, přivítali a pojmenovali Joška :)

Jelikož je tady veřejná doprava opravdu naprd.... Autobusy zde jezdí v intervalech 30 minut, občas se rozhodnou, že ani nepřijedou nebo přijedou o pár minut dřív a nečeká se (vždy záleží na počasí, náladě a postavení slunce, měsíce, Pluta, snídani, žížalách... :))

Poslední autobus jede tak max do 23:00 a to se musíte modlit, aby přijel :) 7km autobus klidně dokáže jet třeba 60 minut a vůbec mu to není hloupí (To Marťa, když vyráží se mnou, ale na kole – tak vždycky na mě chudák musí v cílové stanici čekat) :D No a z těchto všech důvodů jsme se rozhodli, že si ho Broučka koupíme :)

Ani to nemělo dlouhý proces, jak jsme očekávali – hlavně, když máte okolo sebe samé hodné lidi (rodiče :D), tak jde vše líp :) Jeden den jsme se rozhodli, že už na to kašlem a auto si pořídíme a za 3 dny jsme si pro něj jeli :)

Nejdřív jsme si od lidí nechali doporučit nějaké značky aut (chtěli jsme něco jako je u nás Fáčko – prostě levné a spolehlivé auto). Jednožnačně vyhrála Toyota (prý to jsou velký držáci. Na webové stráne www.gumtree.com.au (která je zde křižovatkou pro všechny a dá se zde najít opravdu vše) :), Martin našel nabídku na jednu Toyotu za 1450 dolarů, mmm vypadá pěkně, ale trošku dražší...

Radíme se se sousedem Honzou (původně soused Císařů, který žije v australském Brisbane už několik desítek let a náhodou je automechanik). Hlavně nám radí na co si dát pozor, co na autě zkontrolovat, co všechno musí mít atd. Ale stejně si pro jistotu bereme s sebou kamaráda Miloše, který se v autech trochu vyzná - už je tu také nějakou dobu a s přítelkyní mají 2 auta.

Martin dohaduje schůzku na 6 večer, Miloš nás autem vyzvedává doma a společně vyrážíme... Cesta trvá jen 20 minut (to je rychlost, když člověk jede autem) :)

Dorážíme na místo a už vidíme autíčko.... Majitelé jdou ven a ukazují nám auto... Martin ho s Milošem pečlivě prohlížejí... Kontrolují motor, olej atd. Já stojím opodál a ta barva auta se mifakt líbí:D 

důkladná a odborná kontrola motoru

Potom nám pujčí klíčky a jedem se s ním projet. Jezdí dobře – nic na něm nepozorujeme. Pro jistotu voláme ale ,,přítele na telefon“ - což je opět bývalý soused Honza. Radí nám různé tríčky, jak to auto otestovat, zda je v pořádku... Zároveň nám radí, ať tu cenu určitě zkusíme usmlouvat, že se to tady dá :) Noo, tak to jsem zvědavá!

Testovací jízda

"Taky v tom slyšíš to řachtání?"
"Kámo, to je cajk. Jen nesmíš jezdit rychlejc než 40km/h." 

Po chvilce ježdění se vracíme zpátky a majitelům řikáme, že se nám libí... Jen je tu jeden háček a to klínový řemen. Podle rady Honzy se má měnit po každých 100 000km. Toyotka má právě najeto něco přes 200 000. (Nedivte se, tady auta vydrží díky podnebí a dlouhým dojezdovým vzdálenostem spolehlivě sloužit až 700 000). Řemen byl u auta měněn naposledy v roce 2004, kdy měla najeto právě něco přes 100 000 (paní majitelka Michelle měla auto pravidelně servisované a ke všemu dokumenty). Proto když narazíme na otázku ceny. Martin řekne:,,Ten řemen se musí určitě vyměnit a to stojí u automechanika 500 dolarů (podle Honzy)... Taky je to trochu starší auto... Já bych to viděl tak na 1000 dolarů“ Oni se zarazí, takovou srážku ceny nečekali :D Oni snižují na 1200... Martin je neústupný a tak nakonec navrhne částku 1100  a že víc za to nedá!! Michelle s manželem se jdou dovnitř poradit, po chvilce vyjdou a souhlasí!! Yes! Martin to usmlouval a pak že to prý v sobě nemá, haha :D

Vyplňujeme papíry, ještě dojedeme vybrat peníze do blízkého bankomatu a dávají nám klíčky! Máme auto!! Hurááá :)

Podpis smlouvy a protokolu (martin se cítí hustě)

A teď nás ale přešla euforie! Musíme ho nějak dostat domů! Řikáme majitelům, že bohužel my v Čechách jezdíme na pravo a máme volat na druhé straně a vše je zde obráceně... Oni se smějou, ale zároveň se staví před svoje nové auto a jdou ho chránit :D Dohadujeme se s Milošem, že pojede pomalu před námá a my pojedeme za ním... Marťa nasedá... Startuje a jedem... Celou cestu nám stírají stěrače, jelikož i blinkry a stěrače jsou zde obráceně. Takže vždy, když chceme blikat, zapneme stěrače :) Miloš jede pomalu, držíme se za ním a už za chvilku dorážíme domů! Marťa je borec a zvládnul to!

parkování před domem

Já si za to teda nikdy nesednu :D (Martinova technická poznámka: "Kristý řídit umí a zvládne to. Asi jí někde nechám, aby jí nic jinýho nezbylo.")