A je to tady vážené dámy a pánové! Konečně jsme
se asi po 14 dnech dočkali, a jsou tu kola dvě! :))
Po objednání kola a jeho složení (jelikož
nechceme krabicové kolo), jsme čekali asi 14 dní než jsme dostali druhé kolo.
Nejdřív to mělo být za 4 dny, poté za týden a pak už se nikdo neozýval...
Dokonce nám volal samotný manažer K-Martu, který se nám hrozně
omlouval a tvrdil, že za týden v úterý to bude! Středa a nikdo nic... I sám
manažer dělá mrtvého brouka – co s nimi jenom je...
A tak jsme si řekli, že se na to vykašleme a
vezmeme nabídku od Andělky, která nám říkala, že od někoho dostala kolo a má ho
schovaný u kamaráda – OK!
S Andělkou se dohadujeme na další den ve 4 hodiny, že
zajedeme pro kolo... Sedíme s Martinem a ještě nějakým Číňanem (o kterým vůbec
nevíme kdo to je) v autě a čekáme na Andělku... Něco si spolu říkají, Andělka
někomu volá...Trvá to už 20 minut... A pak nám oznámí, že se nikam nejede, že
ten kluk jí to nebere...ahaaa, tak po 20 minutách sezení v autě v garáži se
dozvíme, že nic nebude... Když vidí naše výrazy, tak se rozhodne, že nás
alespoň vezme na výlet za levnou zeleninou a ovocem do Morley shopping center,
kde čirou náhodou je K-Mart ve kterém máme objednané kolo. Řekneme si, že
alespoň obhlídneme situaci a tu objednávku zrušíme a oni nám vrátí peníze...
Jdeme s Andělkou koupit vajíčka, banány, salát
atd. Pak se rozhodneme jít do toho K-Martu a hle! Ono to kolo tady je! Vidíme
ho za mřížemi a složené! Ptáme se obsluhy a dáváme ji naši účtenku a ona říká
OK :) Je vaše :) To není možné, hurááá – mám kolo!
 |
| Nafouknutí duše asi sestavení kola nezahrnuje.... |
 |
| ..... ale my si ho v obchodě nafoukneme! Děkujeme za půjčení. |
Teď ale nastává ten problém (kdo by to byl
čekal bez problému že) :) Jak ho převést domů, když máme helmu doma (jelikož se
tady v Austrálii nesmí jezdit bez helmy, jinak můžete očekávat pěkně mastnou
pokutu – nechceme náš rodinný rozpočet riskovat). Ptáme se Andělky, jestli neví
zda se může vzít kolo do autobusu. Odvětí nám, že na 100% ano – může! Uleví se
nám, že máme situaci vyřešenou, tak se s ní rozloučíme a vyrážíme na autobus.
Usmíváme se na autobusáka abychom navodili
příjemnou atmosféru a snažíme se procpat kolo do autobusu a v tom nás autobusák
zastaví! Ne! Ať se vrátíme zpět s kolem a že nemůžeme s ním jet!
A sakra!
Co teď? Marťa je velký sportovec a tak vymyslí
bravurní plán pro nás oba! Já pojedu 8km domů na kole a Martin vedle mě poběží! Na helmu jsme se nakonec vykašlali, zákon nezákon. Já jsem nejela autobusem, protože jsem nechtěla Martin nechat samotného jet na kole (.... resp. nevim jestli bych trefila) :-). Bude to záhul a já ještě povezu nákup na zádech, protože jsme ho v tom spěchu zapomněli Andělce dát do auta ... Ale ne! To dáme!
Cestu jsme zvládli, dojeli jsme ve v pořádku a
ve zdraví! Martin doběhl jako první a já po chvilce po něm přijela :) A nakonec jsme byli rádi za tokový sportovní zážitek na jarem provoněném večerním vzduchu.
 |
| Obě kola doma! Krásný pohled :) |
Žádné komentáře:
Okomentovat