Je to neuvěřitelné, ale je to tak! Už
vyděláváme naše první australské dolary :)) Ale teď se vrátím zpět a budu
vyprávět od začátku...
První týden po příletu jsme si tu nechali na
rozkoukání a zařízení různých věcí (bydlení, pojištění atd.)
Po prvním týdnu jsme se rozhodli, že už je čas
začít hledat nějaký ten ,,job“/práci! Jelikož jinak je tu vše dražší než v
Čechách – jídlo je zde skoro srovnatelné, jen o trošku dražší, ale bydlení je
zde nejdražší! (my platíme 300 dolarů na týden). Když si to všechno přepočítáme
sem a tam... Tak samozřejmě jdeme každým týdnem hodně do mínusu... Ale jakmile
začneme vydělávat v australských dolarech - platy jsou zde hodně vysoké – půjde
všechno líp a budeme v plusu a luxusu!:) (což chceme!)
Hledání práce…
Situace vypadala následovně: Martin denně
rozeslal několik desítky emailů se životopisy, fotkou a referencemi (kolem
30)... Nejlepší je, když celý den člověk sleduje www.gumtree.com.au a ani neodepisovat a
rychle sednout do auta a jet! Vždy, když se to vyvěsí, tak do půl hodiny mají
tak 100 zájemců... Jakmile to překročí půl hodinku, tak už ani nemá cenu tam
psát nebo volat...
Heslo co se zde razí: VYMÝŠLET, VYMÝŠLET!!
Samozřejmě, že se musíme tvářit, že všemu rozumíme a vše máme – jinak se s náma
ani vůbec bavit nebudou!
vyplní několik online dotazníků, formulářů a
psychotestů, které zaberou minimálně hodinu - (,,Marťa zdřejmě neprošel
psychotestama:D )... Svoje nároky jsme už snížili, takže bereme vše... Zkoušíme
i fast foody (bláhově jsme si mysleli, že TOHLE je ta jistota! Přinejhorším
vezmeme fastfoody: KFC, Hungry Jacka, MC Donald aj. (Ale to jsme se pěkně
přepočítali.... Ani v jednom fast foodu nás nechtěj, ani v supermarketu na
noční doplňování– nikde! Když se chce člověk dostat, do takovýchto podniků, tak
musí jedině přes internet.... Ccc nevědí oč přicházejí:)).
Dneska (2. 10) jsme se rozhodli, že začneme
obcházet všechny kavárny, restaurace a budeme jim dávat naše vytisknuté čupr
vymakané životopisy (přece jenom ten osobní kontakt je lepší, budou si nás
pamatovat a uvidí, že se snažíme a že jsme jedničky)...
 |
| Marťa hledá cestu |
Nacvičili jsme si spolu fráze, které řikáme na
začátek... Nejdřív jsme si řikali, že budeme řikat takové ošuntělé fráze jako
je:,, Dobrý den, já hledám práci, máte nějakou pozici?“ NE! My to zvdeme na
úroveň výš! Přijdeme k manažerovi a představíme se, podáme ruku a řeknemu, že
bychom moc chtěli pracovat v jeho restauraci/kavárně! Překvapivě se skoro každý
na tuto větu usmívá :) Dneska jsme rozdali všechny životopisy, které jsme měli
(okolo 20) – všude nám řekli, že teď mají plno, ale uvidí... Nebo že to předají
dál manažerovi atd. (většinou je problém v tom, že my máme studentská víza a na
ně můžeme pracovat jen 20 hodin týdně, což je pech:(
Také snad na každou profesi zde potřebujete
nějaký jejich certifikát – za který samozřejmě musíte platit... Navíc, když si
to uděláte ani nemáte jistotu, že vás vezmou...
–
Na číšníka: musíte mít RSA (,,Responsibility servising of alcohol“ - certifikát,
který vás opravňuje k tomu, abyste mohli rozlévat alkohol. Bez něj nemůžete
nikde pracovat. Certifikát se dělá online a obsahuje 100 otázek na které musíte
odpovědět. K otmu máte v počítači staženou prezentaci, takže se můžete kdykoliv
kouknout. Zvládne to i blbec :) Marťa to dal za hodinu. Cena 18 dolarů.
–
Na stavebního dělníka: zde musíte mít tzv. ,,Bílou kartu“. Cena 100 dolarů.
–
Na uklizeče: státní čistící certifikát....
Ale dál věříme, že naše hvězdná kariéra v
Perthu přijde, jen si musíme počkat :) ….. Asi tak týden a půl jsme se fakt
modlili, ať už nám sakra něco přijde.... Začínali jsme už být smutný a vzdávat
to, když nikde nic... Bez odezvy....
Práci
jsme našli…!
Aleeeee!! To bychom nebyli my s naší aurou :)
Všichni říkají, že najít zde práci je hodně o štěstí a trvá to tak
měsíc/2měsíce i víc....
A ehjle! My jsme si práci našli za týden a půl
– a oba najednou!! Neuvěřitelné štěstí! Tyhle zaměstnanci konečně pochopili, že
jsme nej! Dokonce se nám to tak hezky sešlo, že jsme museli i pár prací
odmítnou! Haha :)
Jak situace vypadá teď? Aneb vysokošláci jako
dělníci... :))
Kristý
Já přes týden pracuju v továrně na plastové
krabičky, kde ovládám jednu mašinu – Bena :) Kontroluju zda jsou víčka v
pořádku (někdy se stane, že jsou rozřízlí, nebo pomačkaný – tak to musí pryč),
víčka mi padají dolů do krabice a já je tam musím posouvat. Největší vzrůšo
nastává tehdy, kdy se po 150 víčkách musí krabice vyměnit (nebojte se, nemusím
to počítat – je tam počítatdlo, které to dělá za mě). To mám vždy největší
radost z této velké chvíle, jelikož pak musím složit další krabici :)
Takže na 5 minut se krásně zabavim :D a poté zase opět sedám ke krabici a jedu
si svůj, dokola se opakující, pohyb :)
Čas zde neutíká tak rychle a je to docela
náročně na tělo (bolí mě z toho ruce a záda), ale jsem za tuto práci hrozně
ráda! Je to flexibilní – je jen na mě, kdy budu chtít jít do práce a kdy
skončit. Všichni jsou zde hrozně milí a starají se o mě. Pořád mě kontrolují,
zda je vše v pořádku a něco nepotřebuju.
Dokonce jsem dneska (19.10) dostala speciální
novou pohodlnou židli jen pro mě :) Během práce můžu poslouchat i hudbu, tak
jsem si do mp3 nastahovala mluvené slovo Menšíka, Wericha – s těmahle borcema
to utíká hned líp :)
 |
| Továrna z venku |
 |
| víčka |
 |
| Moje mašina Ben:) |
 |
| ,,Společenská místnost" |
 |
| Pracovní vybavení |
Marťa
Marťa sehnal práci na stavbě přes Miloše, tak
je spokojený :)
Kristý + Marťa
Každou sobotu večer spolu jezdíme na catering.
Tuhle sobotu jsme obsluhovali na jedné svatbě ve Fremantle (velice známá
oblast, kde je hodně restaurací, kaváren a nádherný přístav). Svatba byla v
jedné galerii, která je hned na pláži. Já jsem si zabrala bar a Marťa se
rozhodl, že bude roznášet jídlo (přece jenom má zkušenosti z minulé soboty).
Jsem si řekla, že to přeci nebude žádný problém. Hezky jsem si to na bar
vyskládala co máme a bude to ,,easy peasy“ :)
Přišel první chlap a že chce vodu... Vodu jsem natočila, nesu mu jí a
hlásím: ,,Zde je vaše voda“, muž odvětí:,,Cože vodka??!“... Neee voda!!... Sakra,
to nebude jednoduché! :D
Vždycky ke mně přišli a něco zažbleptali a já
jsem neměla Ahnung :D Postupně se ale naučili mi na ty flašky ukazovat: Takže
řekli co chtěj a ukázali na ni! Šikovní! :))
Atmosféra tam byla skvělá, mohli jsme si brát
co jsme chtěli... Všichni si s námi povídali – prostě skvělé :) To ani není
práce :)
 |
| Za barem |
 |
| Marťa v plném proudu zapojený do oslav! |
A hlavně! Neskutečné se stalo skutečným! Na
svatbě jsem potkala jednu Australskou neslyšící paní. Marťa si ji všiml první,
že is tam znakují a upozornil mě. Já jsem se odvážila za ni jít a
z mezinárodního znakového systému jsem si pamatovala, jak se řekne
,,Deaf“/,,Neslyšící“. Tak jsem za ní šla a zeptala jsem se ji, zda je Neslyšící
a ona byla šťastná: Ano, anooo jsem Neslyšící… A spustila na mě Australský
znakový jazyk (doufám, že tu nemusím připomínat a všichni víme, že znakový
jazyk není mezinárodní a každý stát má svůj vlastní národní znakový jazyk. Je
angličtina / čeština a anglický znakový jazyk / český znakový jazyk. Jelikož je
to přirozený jazyk, tak se vyvinul stejně přirozeně jako ostatní jazyky –
z důvodu potřeby dorozumívat se mezi sebou (nevznikl tak, že by si nějaká skupina lidí sedla a řekli se, že teď vymyslí mezinárodní znakový jazyk - ne ne! Má svoje vlastní variety –
slangy, genderové rozdíly atd. Všichni víme, že?!! V pořádku) J Takže jsem jí gesty
ukázala, že dál nevím a nerozumím :) Ale paní byla připravená, měla u sebe
notýsek, tak jsme si spolu psaly. Navzájem jsme se učili znaky. Dozvěděla jsem
se spoustu zajímavých věcí – byl to úžasný zážitek!
+ Úklid domu od
Andělky: v neděli jsme spolu byli uklidit jeden velký dům (2koupelny, 2
záchody, 2 kuchyně, pokoje – jen vysát, obývací pokoj), ve kterém žije 10
číňanů – takže si to určitě umíte živě představit.... První nabídka byla za 60
dolarů... Marťa se tam jel s Andělkou kouknout jak to vypadá a když to viděl...
Zvýšil na 100 dolarů... Takový dům jste teda neviděli, fuuuj! Ale zvládli jsme
to a za 2,5 hodiny jsme sjeli domů – o 100 dolarů bohatší (samozřejmě jsme to
jeli hned utratit do IKEI) :)
Žádné komentáře:
Okomentovat